Strach je kámoš, a nebo ne?
Představ si, že tě někdo drží pevně za ruku. Fakt pevně a ne a ne tě pustit.
Chceš udělat krok vpřed, ale člověk se nehne a ty se fakt namáháte, abys ten krok udělal.
Tak se rozhodneš s tím člověkem bojovat a za každou cenu se ho zbavit. Jenomže drží opravdu pevně a hrozí riziko, že ti zlomí a nebo pohmoždí ruku.
Zkusíš to jinak a tak děláš, že tě nedrží. Chováš se jakoby neexistoval, ale pokaždé když se rozhodneš udělat krok vpřed tak tě nepustí a zasekne tam, kde zrovna stojíš.
No a tak rezignuješ, vzdáš to a prostě se tomu člověku poddáš. A tak tě vodí po místnosti. Konečně se pohneš z místa! Akorát že tam, kam nechceš. Chodíš na místa, kde se ti to nelíbí a necítíš se dobře.
Všechno výše zmíněné zní dost beznadějně, že?
Jakoby nic z těch možností nedávalo smysl a ten člověk (strach) se tě nějak nechce pustit.
Tak co s tím?
Je jasné, že strach tě jen tak nepustí.
Je prostě přirozenou součástí každého z nás. Má ochrannou funkci. Bez strachu bychom na světě dlouho nepřežili.
Problém nastává ve chvíli, když si vybereš jeden z výše zmíněných způsobů, jak s ním "poradit."
Věřím, že existuje ještě jeden způsob, jak ten strach zvládnout.
Říkám mu PPP – a ne, není to reklama na pedagogicko-psychologickou poradnu.
P – pojmenuj
Pojmenuj konkrétně svůj strach. Dej jméno tomu, čeho se bojíš, vyslov to nahlas.
Když svůj strach konkrétně pojmenuješ, přestane být neurčitým pocitem a stane se něčím, s čím můžeš vědomě pracovat. Díky tomu rozlišíš, co je reálné a co jen tvá obava, a získáš možnost zvolit si, jak na to zareaguješ.
P – přijmi
Protože strach není chyba, ale přirozená součást tvého fungování. Chrání tě a upozorňuje na to, co je pro tebe důležité. Když ho přijmeš racionálně, přestaneš s ním bojovat a můžeš ho využít jako informaci místo toho, aby tě paralyzoval.
P – pokračuj
Protože čekání, až strach zmizí, často znamená zůstat stát na místě. Když jednáš i se strachem, postupně zjistíš, že ho zvládneš, a tím se jeho síla přirozeně zmenšuje.
Neříkám, že je to snadné, ale rozhodně to stojí za vyzkoušení.
Mám to otestováno na sobě!
Bojím se? Pořád!
Dělám kroky vpřed i tak? Jasně!
Je to časem lepší? Někdy 🙂
Tu ruku možná nikdy nepustíš. A možná ani nemusíš. Stačí umět jít dál i s ní.
