Jsem odbornicí na work a life. Balance zatím piluju.
Mám přirozeně tendence buď hodně pracovat, nebo jenom hodně žít. V určitou chvíli mi to přijde už moc a tak se snažím dělat to druhé. Balanc tiše pláče v koutě.
Když to čtete, tak si říkáte: Takže tahle "koučka" mě chce učit work life balance, ale sama to neumí?
Vzpomeňte si na svého praktického lékaře, který vám radí omezit kouření, alkohol, jíst střídmě a sportovat. Osoba, která vám to pravděpodobně říká, není atlet na vrcholové úrovni. A ani to od něj nečekáte.
Ve work módu zapomenu na to, kolik je hodin. Budiž pochválena školka s otvíračkou do 16:00.
Nebo třeba řeknu synovi, že za pět minut – asi pětkrát.
V life modu zase otevřu notebook až ve chvíli, kdy mi deadline dýchá zběsile na krk a já si v hlavě skládám omluvu za to, že nestíhám.
Nic mezi tím. Aspoň tedy ne přirozeně.
Takže místo čekání na to, až mi spadne balance do klína, zkouším pár věcí, které mi alespoň trochu pomáhají nepřepínat z jednoho extrému do druhého.
Hranice, které si nastavuju, abych je pak porušila o trošku méně.
Počítač a mobil mají do ložnice zákaz vstupu. Nechci si hned ráno vstřelit dopaminovou křivku, nebo začít den tím, že čtu pracovní maily.
Nepočítám, kolik hodin jsem pracovala, ale soustředím se na to, kolikrát jsem vzala děti na kole na zmrzku (a ne, nebavím se o penězích, i když to při našem počtu někdy docela bolí :D).
Mám seznam věcí, co dělám, když je mi fakt nedobře.
Procházka bez telefonu. Výšlap na hory, konkrétně Lysá hora. Čokoláda – někdy kousek, jindy celá tabulka 😀
Nevím, jestli existuje tajný recept na perfektní balance. Asi ani nehledám. Stačí mi, že vím, kam mám hranice posunout, když to zase přeženu na jednu nebo druhou stranu.
Jaký je váš recept na work life balance?
